Protože ne každý hoteliér vítá osazenstvo s dokonce dvěma pejsky, zabralo hledání na internetu docela dost času, než se mi podařilo objevit kemp ve Sluneční zátoce u Ledče nad Sázavou: Ale podmínky už stály za to, jelikož pes do neuvedeného počtu byl v ceně a stravování v plné penzi spojené s vyvařováním pro turnus dětských táborníků nám průvan v peněžence rozhodně neudělaly. Nášup byl tolerován prakticky kdykoliv, čehož Lukášek občas rád využil a pokud zbylo něco v hrncích, ani holky nepřišly zkrátka. Vzhledem k tomu, že jak vedoucí tábora, tak šéfkuchařka měli vlastní chlupáče, neměli jsme se Zláťou ani Berčou žádné potíže. Ovšem kromě zákazu bufetění v kuchyni - viď Beruško!

Po několikerém odlovení Berčidla z kuchyně nakonec nezbylo, než holky vždy zalasovat ještě před usednutím k chutné krmi. Po vlastnoručním odnesení špinavých talířů jsme měli volný program podle sebe. Koupání bylo k dispozici na samém krajíčku tábora a protože nám celý týden (!) přálo počasí, nepropásli jsme jediný den bez čvachtání v nehluboké Sázavě. Nad hlavou nám občas projížděl posázavský pacifik, který nás při příjezdu vyklopil na zastávce Vilémovice a stejně tak nás všechny naložil na výlet do Ledče nad Sázavou.

Houby se to léto zřejmě rozhodly, že se všechny přestěhují za tábor, protože nebyl snad jediný den, kdy bych nebyla přišla minimálně s plnou čepicí. Pro sušení výborně posloužila horní nevyužitá palanda, kam holky nedosáhly a celým pokojíkem se tak linula příjemná houbová vůně.

Ohledně hygieny byla k dispozici umývárna, ovšem sprchování jsme se úspěšně vyhýbali, protože byla koncipovaná pro děcka, tj. bez závěsů apod. Tak jsme celkovou očistu řešili pouze koupáním v Sázavě, pro umytí zubů a obličeje umývárna stačila.

Vymezených 6 dnů nám uběhlo jako voda a s jistou nostalgií jsme se začali balit na cestu domů. Krásná příroda, pěkné koupání, příjemná péče o nás a také jen půl kilometru vzdálená zastávka Vilémovice nás přesvědčily, abychom se po zopakování dovolené na stejném místě poohlédli i další rok.