Pořízení svého prvního autíčka v životě (v listopadu 2011) mě postupně vedlo k jeho využívání i coby hotelu - motelu. Ochotnou a možná i vděčnou spolucestující se mi stala naše fenka Beruška. Nejenže nebyla líná opustit na víkend dobré bydlo, navíc s nejistou vidinou, kde v noci složíme hlavy, ale dělala mi i společnost a hlavně jsem se nebála zaparkovat s ní na noc v místech, kde lišky dávají dobrou noc.

Úplně první pokus o čundrování jsme spoly podnikly v sobotu 4. srpna 2012 na Vysočině. Po cestě jsme navštívily útulek LOZ v Třebíči a autu odlehčily o několik velkých pytlů s dekami pro tamní pejsky. Pochybuji, že si Berunka pamatovala, že kdysi v takovém zařízení taky (asi měsíc) žila, než se stala právoplatnou členkou naší rodiny. Po prohlídce útulku a rozloučení s paní vedoucí jsme pokračovaly dál s představou, že zaparkuji někde u lesa a vyrazíme na houby. Nějaké jsem opravdu našla - a teď, co s nimi? V síťovce čekat do druhého dne potažmo návratu domů by babkám a suchohřibům patrně neprospělo, tak jsem pohotově vyskládala na palubní desku otočené papíry s vytištěnými mapkami, na krajích jsem listy přichytila kousky izolepy a na ně nakrájela plátky hub. Bylo to jediné místo, kde nehrozilo vysypání na zem, neřkuli eventuální sežrání od Berči. Houby se přes noc svou vlhkostí přilíply na papír, takže jsme mohla klidně nastartovat a s vonícím nákladem pokračovat na druhý den ku rozhledně Klucanina nad Tišnovem.